Pražský hrad
Dříve zde bylo sídlo přemyslovských knížat, později rezidence českých králů. Za vlády Karla IV. a Rudolfa II. byl Hrad dokonce hlavním sídlem císaře. Po roce 1918 se stává rezidencí a pracovištěm T. G. Masaryka, prvního prezidenta nově vzniklé Československé republiky. Sídlem hlavy státu je dodnes.
Hrad zaujal strategické místo na skalnatém hřebenu nad budoucím městem již někdy koncem 9. stol. . Areál Pražského hradu byl již tehdy stejně velký jako dnes a byl opevněn hliněným valem s vnitřní dřevěnou konstrukcí. Postupně se mezi roubenými domy objevovaly kamenné stavby, jako kostely Panny Marie, sv. Jiří nebo rotunda sv. Víta.
Velkorysou přestavbu Hradu přinesla doba románského slohu. V první polovině 12. století se z hradiště stává skutečný středověký hrad s kamennými paláci, kosteli a domy. Jedno z největších období rozkvětu znamenala vláda Karla IV.: prakticky nově byl postaven Královský palác s kaplí Všech svatých, bazilika sv. Víta, která nahradila původní rotundu, začala ustupovat gotické katedrále.
S nástupem Habsburků ( 1526 ) se Hrad začíná měnit v pohodlnější renesanční sídlo.
Stavební aktivita Rudolfa II. se soustředila na západní polovinu Hradu. Tento císař učinil Hrad nejen pokladnicí svých sbírek, ale i evropským kulturním střediskem.
Barokní sloh se projevil spíše v jednotlivostech a v zařízení interiérů. Dvě velkorysé přestavby realizovala v druhé polovině 18. století Marie Terezie.
Od roku 1920 zde architekt J. Plečnik navrhl a realizoval řadu úprav, především v zahradách, nádvořích a reprezentačních místnostech.